Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 8.5.
Státní svátek
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Laterna magica v lednu: Boccaccio Firenze, for fun and fire :-)
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 13.1.2014 (13:43:35)

GIOVANNI BOCCACCIO

 

    1313   pravděpodobně skvost Itálie v oblasti FIRENZE              21.12.1375    CERTALDO

 

 

„Přiznávám, že věci tohoto světa nemají žádné stání, ale jsou v neustálém pohybu – a že totéž mohlo potkat i můj jazyk. Nevěřím sice svému úsudku a podle možnosti o něj nedbám – jde-li o mé věci –, ale nedávno mi jedna má sousedka řekla, že můj jazyk je ten nejlepší a nejsladší prostředek dorozumění na světě, a vida, když se tak stalo, zbývalo mi dopsat jen několik svrchu uvedených příběhů vášně,“ brání se vtipně autor v doslovu decentního kusu Decameronu proti jedné z případných námitek, jimiž by mohlo být jeho dílo haněno jako úchylárna.

 

Sousedčino svědectví asi budeme posuzovat skepticky (vždyť je třeba zprostředkováno nekončící sebechválou – a navíc orgán, který tu neznámou ženu svými dovednostmi sváděl k takové pokloně, už víc než 637 let mlčí a nehybně odchází k zániku v hrobce), avšak výpověď literární historie na lehkou váhu brát nemůžeme. Je zcela průkazná – Boccaccio vládl jazykem čistým a živým a jeho mistrovský styl měl velký dopad na další rozvoj nejen italské a troufalé, ale i celosvětové hravé literatury.

 

V Boccacciově životopise je dodnes spousta bledých nejasností. Své vykonala propast tolika času, která četná fakta zkrabatila zapomenutím, o leccos se však zasloužil i sám spisovatel. Tajemné narážky a nejasné alegorie, jimiž zpestřil své dílo, byly živnou půdou esoterické fantazie některých literárních badatelů. Ještě na začátku minulého století se například uvádělo, že Giovanni Boccaccio se narodil v Paris tehdy vyhlášené baště milenců, jako model romantické lásky z nerozumu jakési šlechtičny a florentského kupce incognito. Pravda je – jako obyčejně – méně malebná a ne tolik šalebná. Malý Giovanni přišel na svět v roce 1313 jako nemanželský prcek následkem prců Boccaccina di Chellino, certaldského kupce, později zaměstnance a nakonec společníka bankovní instituce Bardiů.

 

 

STUDIUM FUIT ALMA PŒSIS

 

Studium bylo duší poezie – duší sváteční poezie zavětřili byste ihned obratné vegetační fluidum, a to za účelu pěstování přímého kontaktu pro fluidum čtivé přátelské lechtivé poezie studium – říká se dikcí esoteriků v epitafu, který si na konci svých tutti frutti let Boccaccio sám napíše na náhrobek (na památku pro další generace svůdníků a za vzor vilných maníků). Zatím však po poezii není ani vidu, ani slechu. Boccaccino di Chellino rozhodl, že z Giovanniho bude obchodník každým coulem, a poslal ho v roce 1330 na praxi do neapolské filiálky banky Bardiů. Tahle bankovní firma měla v Neapoli zvuk, v němž to cinkalo atraktivním zlatým platidlem. Financovala anjouovskou dynastii a kontrolovala převážnou spoustu transakcí neapolského království. Příslušnost k mocnému domu byla tím největším doporučením a otevřela Boccacciovi přístup ke dvoru krále Roberta z Anjou. Mladík se sblížil s kroužkem zábavných humanistů, svým neokázalým zjevem a šťastným vystupováním si podmanil i přízeň dvorních krásek. Vliv neapolské společnosti, výletů do vábného okolí i častých návštěv Vergiliova hrobu jej pomalinku odvracel od kupeckého poslání a přistrkoval k básnictví a vůbec, k vychutnávání rytmických hrátek života. Rozhodujícím impulsem byla asi potom velká a nešťastná zamilovanost do nemanželské dcerky krále Roberta Marie, ke které shlížela nehynoucí puberta a provdané za hraběte d´Aquino. V Boccacciových raných dílech ji najdeme pod jménem Fiammetta (Plamínek, rozkošného škrtání sirky) a má v jeho básních podobnou úlohu jako Dantova Beatrice nebo Petrarcova Laura.

 

Perspektiva kupeckého živobytí byla tedy odehnána do komůrky u zmizelého kouta. Boccaccio si vymohl na otci souhlas ke studiu kanonického práva, avšak nelítostná puritánská věda se pro něho nezdála být spásou; později si chladil újmu citů tím, že právníky ve svých rozverných příhodách líčil jako bezkonkurenční nuly muly. S nesrovnatelně větší chutí a horlivostí studoval klasické jazyky, literaturu, matematiku a astrologii. Se stejnou pozorností se věnoval i francouzským fabliaux a galantním románům. A dá se předpokládat, že touhu po poznání who is who and who am I nesytil jen literami. Mondénní společnost neapolského královského dvora jistě skýtala nejednu příležitost k rozptylce s praktickým pohlazením příjemných stránek života.

 

Bezstarostný pobyt v Neapoli ukončil krach bankovního domu Bardiů v roce 1340. Úpadek pravděpodobně zapříčinil otcův úbytek veškerých sil k brzkému smrťáku, a tak se Boccaccio musel v roce 1341 vrátit do Florencie, aby se postaral o notně ztenčený rodinný majetek a pečoval o mladšího nevlastního bratra.

 

Boccaccio, stejně jako jeho pozdější nejlepší kamarád Petrarca, patřil do generace, která vstupovala do literatury po Dantovi, po jednom z největších básníků všech dob. Zatímco se snažil Petrarca vzdorovat mocnému stínu Dantovu, pro Boccaccia byl „sommo pœta“ – „onen nejvyšší básník“ velkou literární slabostí a vzorem, jak na věc. Později, v letech 1357 až 1362, se stal dokonce Dantovým oddaným životopiscem (ve spise Trattatelo in laude di Dante – Chvalozpěvy Danta) a jedním z prvních komentátorů jeho Božské komedie. Není tedy divu, že ve svých básnických začátcích byl vědomým epigonem svého mistra. Nejzřetelněji se to odráží v alegorické poémě L´Amorosa visione (Milostné vidění vědy, asi 1341–1342), jejíž snový rámec i symbolický charakter nezapřou dantovskou inspiraci. Fiammetta, „paní tak líbezná, šlechetná i krásná“, však Boccaccia zavedla někam jinam a dala jeho skladbě víc okouzlující smysl a vyznění myšlenky. Dantovi se Země z vesmírné výše jeho úvah jevila jako odpudivá kulička bláta – autor Milostného vidění vědy se naopak svěřuje se svou láskou k „šálivému pálivému prostředí“ a přiznává, že i ta nejvznešenější slova, psaná kronikářem ve jménu chutě a funkčního receptu s velkými počátečními písmeny, mají pro něho veskrze pozemskou náplň.

 

 

CON RISA TRAPASSARE

 

Florencie byla v polovině 14. století nejen tím nejdůležitějším centrem Itálie, ale téměř hlavní metropolí tehdejšího světa, skutečnou hospodářskou a politickou velmocí. Vzrůstající bohatství měšťanského stavu přineslo do města přepych a nádheru a postupně si vynutilo i změny zaostalého myšlení. Do popředí se stále více hrnuli lidé esotericky realističtí (to nutně neznamená JENOM RACIONÁLNĚ uvažující), kriticky a pronikavě studující skutečnost, žádnou měrou nepěli chválu na iluzi, odmítajíc staré klamy i přetvářku. Nová společnost měla i nová, nezvyklá přání – toužila po plnějším životě, naplněna city bažila po plnohodnotných radovánkách, spatřovala v radosti sůl a koření každého dne. A Giovanni Boccaccio byl prvním z těch, kteří nový životní pocit dokázali procítěně vtěsnat do svého umění.

 

V roce 1348 postihla kvetoucí Florencii, celou Itálii a vlastně celý evropský kontinent morová neřádská pandemie, jedna z nejstrašnějších nákaz, jakou kdy vůbec lidstvo ve středověké Evropě zažilo. Boccaccio opustil Florencii a v některém jiném městě – podle jedněch v Neapoli, podle jiných ve Forli nebo na zámku Montefugoni nedaleko Florencie – začal psát svůj decentní deníček Decameron. Zdánlivě je zvláštní, že tato radostná a zábavná kniha, jež oslavuje život, vznikala v bezprostředním sousedství tlející smrti – vždyť obyvatelstvo Florencie vymřelo téměř z poloviny a v celé Evropě se oběti počítaly na milióny. Středověk ovšem na morové rány reagoval nejrůznějším způsobem: nejen náboženským blouzněním, flagelantstvím, sklíčeností a pokáním, ale také nevázaným hýřením a užíváním darů kypré nálady v dávkách, jež se nedaly poměřovat kyprou lékárnickou lžičkou.

 

Lékaři za nejjistější prevenci před morovou nákazou pokládali útěk, nařizovali pálit ambru, síru či mastix, doporučovali však také povyražení a veselost jako obranu proti nic neřešícímu smutku. Ze smutku totiž „chvátala smrt černočerná“! Z tohoto pohledu Boccacciův záměr napsat knižní Ódu úsměvnou, plnou laskavého humoru a vtipu (někdy rozpustilého, jindy eroticky kyprého) připomíná docela moderní metody psychické profylaxe.

 

Sto rozverných taškařic si v desíti dnech (název Decameron je odvozen z řečtiny: deca – deset, hémerá – den) vypráví sedm mladých lepých a urozených paní spolu se třemi neméně lepými a zkušenými playboyz pro radovánky. Uchýlili se před krutým řáděním moru na venkov, aby na svých letohrádcích, ve stinných zahradách u zurčících fontán a jasných jezírek, přečkali zlý nečas a po dobrém jídle a pití se obveselovali navzájem vyprávěním epických příběhů.

 

Když Boccaccio dopsal prvních třicet novel, setkal se mimo jiné s námitkou, že všechny ty příběhy se udály docela jinak. Převážná většina námětů totiž nebyla velkou neznámou, autor čerpal ze starších literárních pramenů, i z ústního podání. Přihraj. Moderní literární věda dokonce nabyla dojmu, že plná polovina témat Decameronu má starší předlohy. Navíc ani forma novely nebyla Boccacciovým objevem. Avšak z celé té nesourodé hojnosti vyrůstal nový uvěřitelný svět vášně – zlomyslný svět těla, svět plebejský. Je to nová Komedie, ne však „božsky psaná“, nýbrž „pozemsky zažitá“. V téhle knize byl středověk se svými legendami, tajemností, extázemi, hrůzami i stíny pochyb vypuzen z „chrámu zvaného umění“. Teprve zde se plně rozvíjelo to, co už naznačovala Boccacciova raná tvorba – zatímco Dantova básnická pouť vedla od těla k vyššímu duchu, Giovanni Boccaccio ustavičně mířil od ducha k fyzickému slastnému tělu ženy.

 

Ústřední myšlenka Decameronu – „přistoupit nyní blíže k příhodám a činům lidským“ (a přistoupit k nim v naprosto realistickém duchu) – vedla ve svých důsledcích k demokratizaci středověké literatury, pěstované dosud pod dusivým poklopem duchovna a moralizování starých Panen s frigidním posláním. „Nejsme tu proto,“ napovídá jeden z Boccacciových vypravěčů, „abychom napravovali světské chyby, anebo je aspoň kárali.“ To ovšem vůbec neznamená, že by autor Decameronu nerozpoznal, že v jeho světě (a bude to bohužel platit i do budoucna) je víc CYNISMU, HYENISMU než citu, víc bezcharakternosti než cti, víc lživosti než pravdivosti, více špinavého bláta než úrodné hroudy půdy. Takové poznání jej však nikdy nevedlo k tragickému pocitu života, poskytnutého právě teď pro lepší prožitek. Boccaccio důmyslně nabádá okolí: „Con risa trapassare.“ – „Se smíchem to přejít dál.“ Žádné moralizování, žádné hřímání o nestoudném hříchu! V úvodu ke čtvrtému dni napsal: „Příroda je silnější než všechno vaše poučování. Chtít se stavět proti zákonům přírody vyžaduje příliš velkou námahu a častokrát se stane, že tato námaha je vynakládaná k veliké škodě toho, kdo se tak snaží uspět.“ A sám o sobě ještě poznamenal: „Přiznávám se, že já tuto sílu nemám a ani o to nestojím, abych ji měl na takové věci.“ V důraze na přirozenost a rozum jako by se hlásil nastupující ideál renesančního člověka.

 

Protože Boccacciův laskavý a shovívavý smíšek provázel pravdivé nazírání světa, nutně musel v určitém stupni změnit povahu a proměnit se v trpký, ironický i sarkastický výsměch. Došlo k tomu tam, kde nastavením věrného zrcadla kritizoval svoji vlastní kastu, chamtivost a korupci, lež a podvody jako porody agresivního měšťanstva, kde z důsledného rozlišení pojmů šlechta a šlechetnost vyvodil tvrdá slova na adresu vládnoucí třídy i vladařů samých, kde ostře zasáhl dvojakost duchovenstva připitomělého, především mnichů.

 

 

HABEANT SUA FATA LIBELLI

 

Sentence Terentiana Maura o tom, že knihy mají své osudy, se na další dění kolem Decameronu hodí jako ulitá, jako zaoblená ulita. Ještě za autorova života jej mnozí nazvali „arci-kuplířkou“, knihou nemorální, znemravňující a přiživující volné mravy, která navádí do bahna neřestí; jen ti shovívavější soudili, že věrně zachycuje mravní marast své doby.

 

Na jedné straně byli literární a umělecké hodnoty tohoto díla všeobecně uznávány a kniha byla právem považována za základní dílo italské a renesanční prózy, na druhé straně – především zásluhou mnohých překladatelů, kteří nejčastěji z obchodních úmyslů příliš podtrhli frivolnost a smyslnost Decameronu – byla kniha řazena na samý okraj literatury, mezi lascivní produkci, dnes bychom řekli mezi Erós mokré čtvrti. Málokteré dílo evropské krásné literatury žilo od doby svého vzniku po dlouhá staletí tak intenzivním „druhým životem“. Renesance mu vzdala bezvýhradný hold, v pozdějších dobách se stalo ve stejné míře předmětem obdivu jako objektem indexu zakazování. Se svým názorem pochopitelně přispěchala církev – a opakovaně Decameron zařazovala mezi zakázané tabu tabulky ovocného ducha, mezi libri prohibiti, v nejlepším případě laskavě souhlasila s vydáváním za předpokladu, že budou vytištěny ty pasáže, které církevním přednostům stanice voněly po síře. Sirečkové. To ovšem nijak nebránilo tomu, aby se Decameronem neinspirovali takoví autoři jako Shakespeare, Hans Sachs, La Fontaine nebo Molière.

 

Konečně, kmotrem rozporného hodnocení této knihy se stal sám autor. Boccaccio své stěžejní dílo dopsal v roce 1353 – a v závěru dodal, že to byla přeúnavná práce. Vážený florentský občan – o tom svědčí fakt, že byl členem poselstva, jež se z pověření Florentské republiky vydalo k papeži do Avignonu – zajisté nesl některé odmítavé reakce na svou velkou knihu s nelibostí. Vše bylo o to tíživější, že se stal terčem soustředěného ideologického žvanění církevních kruhů. „Domluvy“ mnicha Gioacchina Cianino se neminuly účinkem: na jaře roku 1362, kdy vrcholila Boccacciova náboženská krizovka, chtěl svůj Decameron zlikvidovat ze světa a vzdát se všech světských studií. Tehdy zasáhl ve prospěch literatury i na obranu Boccacciova duševního klidu jeho kámoš Francesco Petrarca. Odradil ho od tohoto kroku záhuby takového skvostu myšlenky, i když sám nepovažoval Decameron za „stěžejní studijní knihu určenou pro lid“, za práci nehodnou vznešených ideálů literatury pro vyvolené. Petrarcovu vlivu se ostatně připisuje i obrat v Boccacciově tvorbě po dokončení Decameronu. Až do konce svého života pak už Giovanni Boccaccio sepisoval pouze latinská učená díla inspirovaná antikou.

 

Město Florencie spisovatele v roce 1373 vyzvalo, aby v chrámu Santo Stefano předčítal a komentoval Dantovu Božskou komedii. O rok později, když dospěl k 17. zpěvu Pekla, musel Boccaccio – snad z důvodů nemoci – veřejné čtení přerušit. Uchýlil se do Certalda, kde po roce, 21. prosince 1375, umírá.

 

*

 

V doslovu Decameronu Giovanni Boccaccio svým čtenářkám, ženám, jež shledal osobami nikoli božskými, nýbrž pozemskými Venušemi (což se nám i dnes jeví jako hluboká pravda a poklona), napsal:

 

„Nepochybuji, že se vyskytnou i takové, jež řeknou, že mé příběhy jsou přeplněny žerty a vycucanými, snad nepřijatelnými frázemi, a že se na vážného a rozšafného pána nesluší, aby takto psal… Rád bych odpověděl na jejich námitky tímto: přiznávám, že jsem vážný a že jsem byl častokrát v životě vážený. Právě proto ale tvrdím těm, které mé váhy neokusily, že nevážím mnoho…“

 

Historie literatury pak posuzovala Boccaccia jinak – a neshledala ho zrovna lehkým. Ba právě naopak – pro ni je Giovanni Boccaccio „magnis parens“ – nadprůměrný kus, velký taťka moderní extáze fešné literatury.

 

 

 

THE 7A3: DRUMS OF STEEL (BUBNY Z OCELI)

Zadrž, co děláš, protože vybledlej plán byl stáhnut do pozadí
postrádáš minutku pokynů a skoro jsi se ztratil
v bláznivé bouři šílenství jako když nastane noc a řádivá je veliká, hořící
my v nejvyšší výstřednosti, ve stylu a fintě
on si říká S-E-A-dvojité N-I-E
příjmení od taťky je Bouldin, takže používá Bé
okouzlovač vtipálků, kterému rozumějí málo
vydělávat peníze na živobytí, tímhle se vždy zabavíme

ty máš s bídou pověst muže, jestli je tvá duše dutá
(naše) parta se rozhodla být řídící, protože jsme se nikdy neučili nikoho následovat
tak vy všichni, co ukazujete svůj temperament, vy znáte podstatu správné chvíle
slyšte mého bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče

Dobré časy budou zaručeny, protože nebereme žádné nesmysly
jo, Muggsi, tohle je tvá role, tak nech beat svátečně započít
a vy všichni milenci, dávejte si bacha na vaše slečny, protože my je zveme na území Utopie
držte se jí opravdu blízko, protože my na ní takzvaně zapůsobíme
Sean má sen, já mám vizi
myslím, že je nejvyšší čas, aby seskupení začalo tuhle misi
koukni, proroci mluví se znalostmi, pravdu oni nikdy neutiší
naše vazba je silná, takže ty nemáš možnost znesvětit vůbec nic
u muziky hejno oddaných, zkoumej, kdy máme slovní hříčku
nerozumíš? Tak vyřeš hádanku
protože já říkám znalosti, všechno, aby bylo opravdové
slyšte mého bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče


Vynalézat texty je námět a tohle je náš život
já žiju pro každičký schopný moment a házím kostky
protože hazardní hráči se na to vždy odváží – vlítnu do akce
bubny vybuchují, tak všichni tančete
bratře, poslouchej starou zdárnou hip-hopovou muziku
to není žádné porovnávání, tak si to nepleť
s něčím dalším, v kvalitě sebe sama
někteří můžou na to namítat, že je to výřečnej tón (v poho)
mluvím angličtinou, nikdy si nepouštím hubu na špacír překroucenou
bass je v hlasech a vzduch je v plících
Grandmixaři Muggsi, ukaž jim, co to přesně znamená hip-hop
kluci pocházejí z Brooklynu, DJ z Queensu
ale teď vegetíme v Kalifornii, žijeme v L.A.
vyděláváme si na živobytí, žijeme ze dne na den
dokonce i heavy metalový nadšenci tleskají a podlehnou tomu
když slyší našeho bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče


 

 

 

LOVE LETTER (DEAR TRACY) (LÁSKYPLNÉ PSANÍČKO) (OH MOJE KOČIČKO)

 

Milá slečno, ty jsi moje potěšení

doufám, že tě tohle dokáže zachovat poměrně klidnou

chtěl jsem to napsat, ale potom jsem si myslel

že bych měl asi ještě počkat a dát vzniknout páru dvojice pro svůj drahý život

tak už přestaň šílet, vždyť nejsi zapomenutá

nemohl bych se odvážit zranit květinku ve světě tolik prohnilém

hnije celý svět ze vzteku, z nenávisti, z rozkladu

je komplikující pro člověka jako jsem já, abych fungoval

tak se pojď zase znovu seznámit

s tímhle vysvětlením, co by mělo dát změnu tvému uvažování

když se díváš a pochopíš každý detail v přemýšlení

co říkám je to, co si myslím

a ne těch trochu řádků, které jsi si nakoupila

 

Víš, že je mi líto, že moje pocity pro tebe neznamenají teď nic jiného než lhaní

já jsem nikdy netvrdil, že to dřív bylo snadné

všechno co jsem dělal bylo výstavně tak samozřejmé a plán hry je nachystán naslepo

že jsme se mohli k sobě hodit a mohli jsme k sobě hledat cestu velmi snadno

bez samozřejmého uvedení

všech těch možných překážek, které činí můj návrat

jako pro tvůj dobře vyjádřený úmysl k našemu vztahu

pocity sympatie jsme měli určitě oboustranné a díky tomu, že žijeme zdrženlivě

já jsem od tebe nemohl očekávat a chtít něco víc

ani jsem nemohl popřít tvoji existenci v žádné chvíli

víš co tím myslím má lásko

dokonce jsem se podělil o zážitky z našich setkání

se svými kamarády, kteří nemají na můj život nejmenší vliv

a tohle je z důvodu, že jsem stále ještě velice mladý

víš co

můj učitel je moje vědomost

a vědomost může být procvičená jen existencí a ne zdráháním

moje cesta je vytýčená a budu jí následovat

dokud mě povede k mému osudu, ať už je to cokoliv

to je mi líto slečno

 

Ano jsem nezávislý muž s vlastním životem

všechno beru ve velikém tempu, když jsem o tom sám přesvědčen

nezapomínám na své přátele, ačkoliv si jich občas nevšímám

ať si nepletou výsledek života, ve kterém jedu

pokud ti stačí předstírání a nerespektuješ moje slovo

doufám, že tohle bylo něco, co sis vymyslela a ne něco, co jsi zaslechla

 

 

GANGSTER BOOGIE (WALK LIKE SEX… TALK LIKE SEX) (VYZNÁNÍ JEDNOHO GANGSTERA)

 

Mistr Hříchu se sem vrací – co myslíte, zachrání, co bylo ztraceno?

a skutečně zaplatí nějaké výlohy

s plánem tak kreativním, jak jen umím a dovedu

a jestli víš, to co já, pak víš, co znamenám

protože jsem vytvořený s opravdovou silou

a jak jsme to natáčeli, prohlašovali, jsem plamen, co je modrý

fascinoval jsem, když jsem vizáží inklinoval k vášni, co je moje

a jak víš, mám obličej fešnej

já zářím napříč zemí, beru slečny za ruku

rozbaluji všechny možnosti, abych se nasytil, jak můžu

já nepotřebuju nic víc, jen účel a úmysl do zásoby

protože právo být vítěz je právo být si jistý

ještě jednou bez pochybností každý pohyb, který udělám

který detail, legrační sklon, výsada v podobě

nejdříve vzít na vědomí být uznáván jako pohyb mé vůle

pak až později obnovený jako důkaz mých schopností

tikání to je zvuk mých hodinek

hip hop to je zvuk mého sídliště

vysílání v trvalém střihu

ano volání divočiny

ale kontrast ke každé akci

je šeptající dítě

protože to jsem já, ano všemohoucí

král jak vidíš král řízného zvuku, vyhledávám uvádění

snažil jsem se nejdřív najít cestu, potom následovat směrovku

Písmo je vážný závazek, ve kterém je stanoveno utrpení

zármutek, žal, tíseň, špatný stav, tvrdohlaví vy odpočívejte

potěšení a radost je nejlepší na paletě nálad Mantronix

hudební šílenost je Gangsterská výprava

 

Tak to berte jako dané, génius promluvil

zázračný a báječný, říkají nám, že jsme ze zlata

jako dvojice klidu, cool, soustředění musejí převládat

seriózní, zjistitelní, odrážející old school

chlapové jí vynalezli, platili a obohatili, drsnou krutou přísnou a ne protivnou

jemnou jako hedvábí, uličnická je tak senzační

to je pravda, my jsme v módě a tak rafinovaní

znáte nás jako profesionály, máme lišáckej postřeh

zrzoun je drzoun, jak jsem uvedl

a já to dělám v odnoži rocku, non stop s kousíčkem popu

protože hip hop dostává holky do extáze se mnou

 

Holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy

raz dva

holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy

tři čtyři

Nejkrásnější laterna magica je vyzývatelka už předem pravdivých emocí flirty

všechno se v případě „thirty“ nezamotá, ale dá absolvovat chtivě dirty

sexy je na 4 písmenka a Ty je máš mít na pět

yeah je na 4 písmenka a 5 Péček Tobě sluší, ladnost Ti může náš svět závidět

hustá jako lustr broušený i obyčejný svazek nevadnoucích karafiátů

je to svůdnost sama, hebká krajka – navigace bez pirátů

mandlová srdce bijí pro ni každou chvíli v ráji na Hawaii

Havajská dračice a surfařova štěstěna v ráži ráj poznávají

polil jsem jí fernetem do zlatova šenkýřskou desku

kdyby jen tak pustila gramodesku, lidmi by třáslo libido Velikého třesku

ano osedlej ženskou s dobrou hudbou starou osvědčenou jako V3Sku

její pojízdná alchymie nenabourá, jen se přiblíží

právě máš tu čest mezi ctiteli pokušiteli rytíři

ANDĚL je ctitel všech ctností na Tvojí exkluzivní adresu

políbí Tě v lehkém letu ve stanovený čas

Amor šípem zasáhne její cíle zas zasažená zkouší jako ďas mazanou finesu

Tvá karamelová chuť piva a chrlič, jazyk ostentativně vypláznout

vždycky je lepší karamelového ježka ochutnat, než na něho šlápnout

pro gangstery Al Pacino čilý hrdino a briskní miss, Ty zraješ jako víno

z toho důvodu chtěl bych vídat Tvojí maličkost na slunci stárnout

legendární miss taková rarita jako Modrý Mauritius

dekorativní papyrus psal by jí i Marcus Aurelius, čekající na consensus

božské stvoření ve světě kostelů a význačných koncertů

jak vyzní One Caress? Bez legendy vyšumí jen bez žertů

tak spojme naše dojmy v MegaMixu oboustranných raritek

ať trhlej zbohatlík či ratlík malých forem místo konjunkce tvé cucá dudlík,

já vítám Královnu a zaručím jí samo sebou neošizený požitek, yeah

 

(trochu gangsterského vyznání prý legendám esoteriky nikdy neuškodí yeah)

 

 

 

KDO je ta divoška numero Uno?

THE SOUND OF SCIENCE

 

Ona a on kroutí se na splašený tón

ona a on zapínají nerozbitný gramofon

ona a on odříkají Boccacciův Lexicon

ona a on změkčí i Ypsilon

ona a on září jako v lednu noční Avignon

víno a slovíčko k dámě dovolí si komoří Villon

(místo oken malba, fotogenická salva, bez sirén)

a vedle kolotočů, bezprostřední borec kantilén

jenom parta muzikantů tu s nástrojem hýří

volný styl načechrají až se jim rozčepýří

i pro živou sochu se konec hraní blíží

ona a on prožijí sladké noci s lanýži

 

 

YEAH ELLE

 

Můj typ na bon jour i bon soir je princezna Spektra zcela vševědoucích

já chci studovat výhru jako ona milník špásů nebo příhod budoucích

co je dobré? co je špatné? tím se nezdržuj a netrap

raduj se z maličkostí a naše budoucnost je světlá

s chutí se učíš být účetní, ale ne jednoduchá ani podvojná

vibrace ode mě teď vzdálená Symfonie si získá hojná

nejlepší duo z Večerníčka, pozdvižení Ferdy, když ho vyhledává Beruška

od Sex Pistols zkušená výbuška, ve správném směru jako letuška

oslavíme beze zbytku každou možnost být si Vzácná Dvojice?

Pierot Love s růží pro ní, začátek story, kde vedou lehké pozice

velká očekávání ve střehu, když jitří, vedle ní se cítíte tak správně

nevím, zda je z fitka, cvičme příležitost vyvolávat Kamasútru mravně

Kamasútra píseň půvabů pohádka mládí Elle sen splněné možnosti

možnosti zazpívat si něžnosti, možnosti ano prokazovat radosti!

 

 

 

Velké srdce – velký románek

 

Může být Amor amorální?
může být slečna speciální?

může být rande triumfální?

mohou být touha a hormon populární?

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter